Zeolit do filtrace je velmi zvláštní nerost, jehož vlastností využíváme v různých oborech, včetně upotřebení v domácnosti. Výborně poslouží k zadržování nebo naopak k odvádění vody z půdy, znají jej stavbaři, zemědělci, využívá se v chemickém a potravinářském průmyslu, je nepostradatelným pomocníkem ve zdravotnictví, je součástí bezfosfátových pracích prostředků, a z úpraven vody je znám jako dokonalé filtrační médium.

chlapec ve vodě

A právě filtrace je jeho nejsilnější zbraní, kdy působí nejen mechanicky jako pouhý fyzikální útvar, ale filtruje kapaliny (i ovzduší) pomocí tzv. iontové výměny. Mechanická filtrace je navíc posílena specifickou vnitřní strukturou nerostu, s níž se v přírodě prakticky nikde jinde nesetkáte. Máme tu tedy trojí filtrační působnost, a pokud ji porovnáme např. s křemičitým filtračním pískem, výsledky jsou ohromující:

Mechanické čištění – to je srovnatelné s klasickým křemičitým pískem. Jestliže se dodrží stejná frakce a ostré hrany jednotlivých zrnek, k zachycování hrubých nečistot na jejich povrchu dochází ve filtrační nádobě stejné, nebo dokonce i menší velikosti. Zeolit však dokáže mnohem více.

posezení u vody

Drobné otvůrky – zvláštností zeolitu je jeho vnitřní uspořádání. Kdybyste si jej prohlédli pod mikroskopem, spatříte soustavu malých dutinek, je to s trochou nadsázky řečeno houba, která může nasát velké množství plynu či tekutiny. Pokud bychom objem vnitřních dutinek převedli do plošného rozměru, zjistíme, že v pouhé jediné hrsti kamínků se ukrývá prostor o velikosti atletického stadionu.

Iontová výměna – velké kouzlo spočívá ve výměně iontů, této unikátní vlastnosti můžeme využít např. v bazénech, kde se ve vodě hromadí čpavek (amoniak – NH3) z lidského potu, a k jeho eliminaci je třeba nasadit chemické prostředky. Ty si můžeme ušetřit právě zeolitem, ten totiž na sebe čpavek váže a do vody naopak uvolní ionty vápníku, hořčíku, sodíku a dalších žádoucích prvků.